Negativní emoce z pohledu dospívajícího

Iva Kyselá, Adriana Nováková
06. 01. 2019

Jako rodiče velmi často přemýšlíme sami nad sebou. Zda ve výchově děláme vše „správně“, zda jsme svým dětem dobrým příkladem, co máme dělat jinak, abychom našim dětem dali do života to nejlepší. Promítáme si v hlavě situace, které jsme prožili, a často si mnohé naše reakce vyčítáme a říkáme si, že jsme tu či onu situaci mohli zvládnout jinak a lépe. Je ale dobré si uvědomit, že tytéž emoce, které prožíváme my, prožívají naše děti. A i ony sami se s nimi musí nějak vypořádat.

Máte představu o tom, jak vaše děti zpracovávají negativní emoce?

Pro inspiraci přinášíme pohled jedné 12leté studentky, která nám popisovala, jak ona sama se svými emocemi zachází.

Když jsem naštvaná nebo mě něco štve, otevřu deník a napíšu do něj, co prožívám. Hraje pro mě roli druhé osoby. Nechci to říkat nějakému člověku, protože by se mi smál. Do deníku toho můžu napsat, kolik chci a nikdy mi neřekne, že na mě nemá čas nebo náladu. Podobně to mám i se svým psem nebo plyšákem. Zkrátka se můžu vyřvat, vybrečet, postěžovat na bráchu nebo kamarádky. Kdybych to řekla mámě, tak bude nejspíš smutná, že se trápím.“

Když se dítě setká s negativním prožitkem, smutkem, vztekem či křivdou, je možné, že se bude s emocí chtít schovat někde do ústraní, a tam se s nastalou situací nějak vypořádat. Píše si deník, básně, povídky nebo kreslí či tancuje nebo si vytvoří virtuálního kamaráda. Forem úniků je mnoho. Uchyluje se do svého soukromí, kde nalézá nestranného „posluchače“, nikdo ho zde nesoudí, nikdo mu neradí, jen vyslechne. Je důležité dítěti kus takového soukromého světa umožnit a nezasahovat do něj. Vám jako rodičům stačí vědět, že nějaké takové soukromé útočiště vaše dítě má. Budete pak vědět, že s emocí pracuje a dodá vám to klid.

Také je dobré, aby dítě vědělo, že i negativní emoce jsou přijímané. Že patří do života stejně jako ty pozitivní. Je naprosto v pořádku, že je máma smutná a že je třeba i smutná z toho, že její dítě prožívá těžké období. To se prostě stává. Dítě musí vědět, že jeho emoce nejsou pro rodiče přítěží. „Je v pořádku, že jsi smutná a je v pořádku, že jsem z toho smutná i já. Pojďme spolu vymyslet, co nám teď může pomoci.“

Jak dostat emoce ven? Můj způsob, jak je dostat ven je – vyřvat je. Křikem se uklidním a dostanu naštvání pryč. Spolu s tím často brečím nebo třeba mačkám polštář.“

Děti v pubertálním věku ještě zcela nedokážou své emoce ovládat a jejich život je velmi emočně kolísavý. Postupně s každou novou zkušeností si vytvářejí mechanismy, jak své emoce regulovat a jak se s nimi vypořádat. Ale i toto je celý proces, který trvá nějakou dobu. Je fajn, když dítě dostane prostor si všechny tyto emoce prožít, vyvztekat se, vybrečet, zakřičet si a prásknout dveřmi. Vy jako rodič, můžete dítěti ukázat, že se za takové projevy nemusí rozhodně stydět. Že je to tak v pořádku a že časem přijde na to, co jemu samotnému „funguje“ nejlépe. Že třeba existuje něco účinnějšího než práskání dveřmi a že tak najde něco, co mu pomáhá.

„Pomáhá mi, když si řeknu, že je to maličkost proti něčemu, co mi připadá jako fakt obří problém. Přesunu se tak myšlenkami jinam a uvědomím si ostatní věci, které mám, a za které můžu být vděčná. Když se má třeba stát něco z čeho jsem nervózní, představím si různé situace, které mohou nastat. Tím se na ně dopředu připravím, ale rovněž si uvědomím, že možná ani není třeba se něčeho bát."

Zdrojem negativních emocí velmi často bývá i sourozenec.

„Za moje naštvání často může sourozenec. A co teď? Žalovat nemůžu, akorát bych dostala vynadáno, že se chovám jako malé dítě a žaluju. Oplácet už vůbec ne, protože by to dopadlo asi stejně. S tímhle se kamarádce svěřit můžu, ale i ji to může časem přestat bavit poslouchat. Tak bráchu ignoruju a dělám, že mi je to úplně jedno. Jenže on se pak vzteká a jde žalovat.“

A začarovaný kruh vesele pokračuje dál. A vás rodiče unavuje neustále řešit spory mezi vašimi dětmi a dělat jim rozhodčího. Ale tak, jako se učí řešit konflikty mimo domov se svými vrstevníky, musí se naučit řešit problémy i mezi sebou bez koalice s rodičem. Tímhle tématem se v Akademii rodičovství do hloubky zabýváme v semináři o sourozeneckých vztazích.

Dospívající děti prožívají mnoho emocionálních zvratů a převratů a mnohým z nich ještě ani nerozumí. Rozumět vlastním emocím je však první krok k tomu, umět s nimi pracovat. Pomozme jim dostat se k takovému porozumění a důvěřujme jim, že se s tím poperou.

 




Bojíte se šikany a kyberšikany?
V našem ebooku se dozvíte o příčinách jejího vzniku, jak ji poznat a jaké má podoby. Přečtěte si, jak se všemi formami šikany bojovat a především jak jim předcházet.

Zadejte emailovou adresu kam vám můžeme ebook poslat.