Jak děti motivovat

Často se nás rodiče v poradně ptají, jak motivovat děti, aby se lépe učily, více snažily, uklízely po sobě. Často také mluví o tom, že jim to říkají, horem dolem, že už nevědí, jak by jim to vysvětlili. Občas jim ulétnou věty jako “mluvím snad čínsky?” nebo “čemu jsi proboha nerozuměl?” No znáte to. Ne?

Je to podobné jako když se malé dítě bojí, že má ve skříni bubáka. Taky jej slovy nepřesvědčíte, že tam žádný bubák není, protože bubáci nejsou. I když máte pravdu a používáte jasné srozumitelné argumenty.  Zkrátka to co dítě cítí a prožívá žádná slova nepřemohou. To čemu věříme je více než to o čem mluvíme. Na strach rady typu “neboj se” prostě nestačí.  

5 km - to uběhnout nezvládnu

Jak například zprostředkovat dítěti sebeprožitek, aby uvěřilo, že zvládne víc než si myslí?

Během lockdown jsem začala trochu běhat. Opravdu trochu max párkrát týdně pět km. A některé týdny neběhám vůbec páč nestíhám. Moje starší dcera pokaždé když jsem jí lákala, aby šla se mnou, odmítla s tím, že pět km by v životě neuběhla. To nedám říkala. Fyzičku má lepší než já, pravidelně sportuje a uběhnout pro ni pár kilometrů nebylo o tom jestli to zvládne, ale jestli věří, že na to má nebo možná překonat představu o tom, že pět km je děsná délka. 

Včera jsem ji vytáhla. Nediskutovala jsem s ní jestli chce, jestli to zvládne. Jednoduše jsem ji požádala aby šla, že se teď moc nevídáme a bude to fajn náš čas. Čas být spolu.

Upozornila jsem jí, že ze začátku běžím trochu pomaleji a chvíli mi trvá než se rozběhnu, ale poběžíme trasou, kterou zná, takže uvidíme jak to půjde, že se na mě nemusí vázat. Jiný slovy jsem se postara o její potřebu bezpečí. 

První kilometr jsme běžely spolu. Měla jsem lepší den, tak jsem se nevlekla tak jako obvykle. Když jsem dceři řekla, že uběhla první kilometr, řekla dost překvapeně: “už?”. Na druhý jen zvedla obočí. Mezi druhým a třetím přišla krize a říkala, že už nemůže, ale běžela dál. Na konci třetího řekla: “hustý”. Při čtvrtém kilometru se naše rychlost srovnala a v pátém mě předběhla, obíhala mě, vracela se apod. Uběhla by ještě minimálně další dva kilometry, já už mlela z posledního. Byla vysmátá a očividně spokojená sama se sebou. 

Nepromarněte příležitost propojit zážitek s uvědoměním

Povídaly jsme si po tom doma o tom, jak to bylo překvapivě snadné a že by ji nikdy nenapadlo, že dokáže uběhnout pět km. Někdy jsou naše představy strašidelnější než činy samotné. Dost často se nám stává, že nás přemůže strach či nejistota. Že naše představa o tom jaké to, je mnohem horší než akce samotná. 

Sebedůvěra je ochota podnikat kroky vedoucí k cílům i přesto, že vás svírá úzkost a nemůžete si být jisti výsledkem. Důležitější než pocity jsou činy. Činy vycházejí z našich hodnot, tedy z toho, na čem nám záleží. Snaha jít vpřed je důležitější než výsledek. 

Věřím, že při další příležitosti, kdy si dcera nebude jistá si vzpomene na svých prvních pět km běhu. A nebo taky ne, ale to je kouzlo učení.

Mimochodem, bylo to mých nejrychleji uběhnutých pět kilometrů. Celou tu dobu co  jsem běžela jsem v hlavně psala tento článek. V hlavě se mi tvořil nádherný obraz jak s lehkostí a vtipem jej píši. Teď, už ten pocit nemám. Ale víte kolik článků já v hlavě napsala? No dost. Možná je na čase překonat obavy a jít k činům. A když mohla dcera je fér abych začala i já. Důležitější než pocity jsou totiž činy. I když ten výsledek není tak dokonalý jako v našich představách, stejně jako naše obavy nejsou tak silné jako realita. 

Tématu sebevědomí, sebedůvěry dětí se věnujeme v semináři Jak vychovat dítě se zdravým sebevědomím a sebeúctou. Přihlásit se na seminář můžete zde. 

Zpět na výpis