Vánoce a splněná přání

Adriana Nováková, Iva Kyselá
03. 12. 2018

Přišel adventní čas. V ulicích večer blikají světýlka, na náměstích září vánoční stromy. Vánoce se blíží. Přejeme si pohodový advent, přejeme si klidný předvánoční čas a místo toho často přichází jen spěch a shon. Vánoční atmosféru vnímají i vaše děti. Rodinné návštěvy blízkých, dobroty na stole, společné procházky k betlému, zpívání koled a mnoho dalších tradic, to jsou všechno momenty, ze kterých děti čerpají v dospělosti. Děti touží po spokojených rodičích, veselé náladě a dárcích pod stromečkem. Mají mnoho přání a my snadno podlehneme touze splnit jim vše, co jim na očích vidíme. Pak se lopotíme po všech koutech a běháme a sháníme. A rázem místo „klidných a pohodových Vánoc“, které přejeme ostatním, je z toho předvánoční stres. Ale je to opravdu nutné?

Nabízím Vám takové malé, hravé cvičení. Mám tady pár otázek, na chvíli se zastavte, zkuste se nad nimi zamyslet a třeba objevíte nový úhel pohledu.

O kom to celé vlastně je? O Vás nebo o dětech?

Co všechno potřebujete k tomu, aby pro vás byly Vánoce spokojenými Vánocemi? Na co se o Vánocích nejvíce těšíte? Těšíte-li se především na radostné oči dětí při rozbalování dárků u stromečku, tak se pravděpodobně budete snažit, aby dárků bylo co nejvíce. Potom je vcelku jisté, že veškeré vaše přípravy budou směřovat k tomu, abyste si přání splnili.

Kolik dárků už je pro vás dost, abyste si atmosféry u stromečku užili? Všimněte si, že otázka je položena vám, ne dětem. Není to celé náhodou více o vás než o dětech?

Pro děti je přirozené, že by chtěly celou hračkárnu. Chtějí si povídat a snít bez hranic.  Zároveň jsou schopny hranice přijímat a cítí se pak bezpečně. Reálně si ale děti dokáží plně prožít jen 3-5 dárků. Při větším množství si užívají rozbalování a počítání, ale ne dárek samotný. Rychle je rozbalí a přidají na hromadu. Současně se učí, že hodnota vztahu nebo atmosféra se měří množstvím. Čím více, tím lépe. Naštěstí tato poučka vždy neplatí.

Když si dáte dopředu limit dárků pro každého, bude vám v tom volněji, budete spokojenější. A děti si s dárky více vyhrají.

A s tímto se dostávám k otázce druhé.

Dopis „Ježíškovi“ aneb já si myslím, že to, co si přeješ, není pro tebe

Vybavují se mi Vánoce před mnoha lety, když si tehdy asi 8letý syn přál od Ježíška kočárek s panenkou. Byla jsem malinko v rozpacích, zda mu přání splnit a v hlavě se začaly rojit otázky. Opravdu mám dát klukovi takto nezvyklý dárek? Nebylo by lepší to přejít a obdarovat ho jenom legem a auty? Není nějaký divný? Nakonec přirozená víra v chlapce i sebe, že je to tak v pořádku, zvítězila. Syn dostal auta i panenku v kočárku (kočárek poděděný, tušili jsme, že bude asi na chvíli). Syn šťastně ve střeše kočárku vystříhal díry, aby miminko vidělo a technicky ho celý vylepšil. V některých povánočních dnech s ním hrdě vyjel na procházku. Byl šťastný, odžil si svoji touhu zahrát si na tátu a mámu, dočkal se respektu od nás a svého naplněného přání. Časem kočárek i panenku odložil.

Pokud máte pocit, že vaše dítě chce úplnou hloupost, zastavte se a uvědomte si, že takto to vidíte vy vašima očima. Zkuste přijmout, že vaše ratolest má jiné vnímání světa. To, co je pro vás hloupost, váš syn nebo dcera “nutně potřebuje”. A my dospělí často netušíme, k čemu. Když mu to budete necitlivě rozmlouvat, nabouráte důvěru mezi vámi a respekt k němu. Není potřeba splnit každé přání, důležitější je přijmout, že v hlavě vašeho dítka se přání urodilo a povídat si o tom. V praxi to znamená, aby dítě aspoň jeden dárek ze seznamu vánočních přání pod stromečkem našlo.

Děti o svých přáních a touhách často povídají. U malých dětí je to podpořeno všudypřítomnou reklamou nebo tím, že věc – hračku vidí například u kamaráda. Užitečným rituálem je právě psaní dopisu „Ježíškovi“. Snadno tak zjistíte oblast, která vaši ratolest nejvíce zajímá. Jaké má zájmy, po čem touží a co si chce odzkoušet. Je snadné žít v přesvědčení, že má vaše dcera ráda kuchyňku a vaření, a přitom ona sama touží po chemické sadě s mikroskopem. Kolikrát nás naše děti překvapí, když zničehonic vysloví svá přání nahlas. Je krásné, když těchto chvil dokážete využít k tomu, abyste vaše dítě zase lépe poznali. Pozorujte, kam se posunulo, kam vyrostlo, kam dozrálo.

A když už „Ježíšek“ dárky přinesl a leží nám pod stromečkem, zastavme se nad třetí otázkou.

Jaká mám očekávání? Stromeček, dárky, co čekám, že teď bude?

Buďme obezřetní na naše očekávání! Obzvlášť tehdy, když zahrnete dítě dárky, které vůbec nechtělo. Nebuďte, prosím, smutní a naštvaní, když neprojeví přirozeně vděk a nadšení. Chtít v takovém případě po dítěti vděk by vedlo k pokrytectví. Spíš si uvědomte, že dát takový dárek byla vaše potřeba, vaše touha dítě překvapit. Neukládejme dětem povinnost plnit naše očekávání, dopřejme jim svobodu být pravdivé.

Sami si vzpomeňte, jak se obvykle chováte, když dostanete tzv. „nevhodný dárek“. Usmát se a slušně poděkovat, to nás často učili naši rodiče. Vaše děti mají nyní tu úžasnou příležitost žít a chovat se autenticky. A vlastně – neříkáme jim skoro denně, že lhát se nemá?

A na závěr mám poslední inspiraci.

Ježíšek dárky nosí. A mohl by od vás taky něco odnést?

Dokážete si představit, že by letos Váš Ježíšek nejen dárky přinesl, ale taky něco odnesl? Co by to bylo? Povídejte si s dětmi, co by chtěly, aby jim Ježíšek odnesl. A ptejte se i sebe, co by měl odnést vám. Nemusí to být nic materiálního.

Poslouchejte svou intuici a selský rozum a nenechejte se převálcovat vzorci z vaší původní rodiny, které vám už dnes nesedí a marketingem. Nezapomeňte, že je to jen na vás. Jaké Vánoce si společně uděláte, takové je budete mít.




Bojíte se šikany a kyberšikany?
V našem ebooku se dozvíte o příčinách jejího vzniku, jak ji poznat a jaké má podoby. Přečtěte si, jak se všemi formami šikany bojovat a především jak jim předcházet.

Zadejte emailovou adresu kam vám můžeme ebook poslat.