Jak s dětmi komunikovat zásadní změny v životě?

Dnešní doba přináší mnoho změn. A někdy rodič tápe, jak nejlépe změny komunikovat se svými dětmi. Podívejte se jak nejlépe mluvit s vašimi dětmi o nemoci babičky či změnách spojených se střídavou péčí.

Změny nám do života přicházejí nahodile a nikdy se nás předem neptají, jestli jsme na ně připraveni. A tak čelíme náhle vzniklým situacím a snažíme se co nejlépe to celé zvládnout a ustát.

Když jde jen o nás, s mnohými věcmi si díky zkušenosti a zralosti už dokážeme poradit. Prostě už jsme si osvojili nějaké nástroje, které nám fungují. Sáhneme do svého kufru, něco vytáhneme a je to. Ale co naše děti?

Když do rodiny vstoupí nějaká velká změna nebo náročná životní situace, dotýká se všech jejích členů. Děti si často umí v náročných situacích poradit instinktivně mnohem lépe než my dospělí. Částečně proto, že si nedokážou uvědomit všechny důsledky, které nastalá situace může mít. Žijí víc tady a teď. A druhá podstatná věc je, že děti často nevědí, že by se měly něčeho bát, až do té doby, než jim to řekneme my dospělí.

Proto je velmi důležité, jak s nimi o velkých změnách mluvíme.

Jak s dětmi tedy mluvit?

Říkejte vždy pravdu.

I v situacích, které se mohou jevit jako náročné – jako třeba nemoc, rozvod nebo nový partner se nesnažte dítě před realitou schovat. Žádnou – ani malou – lží dítě neochráníte! Naopak  narušíte vaši vzájemnou důvěru a připravíte dítě o možnost, něco se v této situaci naučit.

Vaše dítě je kompetentní!

Zvládne si poradit v situacích, do kterých se v životě dostane, pokud ve vás bude mít dostatečnou podporu. Proto mu důležité věci vždy říkejte, nezatajujte. Děti si často poradí se situací po svém a mnohdy nás i překvapí, s jakou grácií se se změnou vyrovnávají.

Mějte v patrnosti, kolik má vaše dítě let.

Například o nemoci babičky budete mluvit jinak s předškolákem a jinak s pubertální dcerou.

U dětí v předškolním i mladším školním věku je velmi užitečné dítěti říct zásadní informace v pár srozumitelných větách – bez velkých emocí či interpretací. Příliš nevysvětlujte právě proto, že Vaše obavy a strachy nemusí mít Vaše dítě stejné – není dobré vsadit jim do hlavy nějaké navíc.

“Babička je nemocná. Budeme se teď chodit se o ni starat. Co potřebuješ ode mě vědět?”

Počkejte, na co se dítě doptá samo. Většinou vždy s nějakým dotazem přijde – nemusí to být hned, může to trvat i pár dní. Odpovězte vždy na to, na co se dítě ptá. 

Puberťák víc než kdokoli jiný ocení, když s ním jednáte na rovinu – i když by vám to otevřeně asi nepřiznal.

Nesnažte se pocity dětí měnit, zlehčovat nebo je či řešit za ně.

Dítě vám může sdělovat i své pocity, které ohledně situace má – „Mami (tati), mně se tam k babičce nechce. Víš, já jsem nějaký smutný vždycky, když k babičce jdeme.“

Takovou situaci nehodnoťte ani nevysvětlujte, že by to mělo mít dítě jinak – dítě tohoto věku nedokáže dohlédnout, jak je důležité se s babičkou vidět, protože je možné, že zemře. Dítě tam jít nechce proto, že zažívá nepříjemné pocity, ne proto, že by nemělo rádo babičku.

Mluvte s ním o tom, jak se cítí a co s tím pocitem dělá – „Vidím, že jsi smutný. Co tak většinou děláš, když jsi smutný? Zkusil jsi to i teď? Víš, já jsem teď taky smutná, ale je pro mě důležité za babičkou chodit. Pomáhá mi, když dělám tohle…“ V takové situaci je také úplně v pořádku dítěti umožnit za babičkou nejít.

Komunikujte řešení, ne problém!

„Tobě se nechce k babičce? Aha, a co potřebuješ ode mě? Chceš se se mnou na něčem domluvit?“ 

„Slyším, že je pro tebe náročné ohlídat si všechny věci do školy, když se teď střídáš u mě a u táty. Je to nová situace pro všechny – jak si s tím zkusíš poradit? Jak ti mohu s tou situací pomoct já a jak táta?“

Slyším, že máš problém, ale navrhni, jak ho zkusíš řešit. Je užitečné učit děti už odmalička říkat, co potřebují.

Základním předpokladem, na kterém vše stojí, je váš vztah a důvěra. Změna v životě nám nestojí za to, abychom si s dětmi zničili vztah. Proto je tolik důležité, jakým způsobem s dětmi mluvíme. Buďme v tom s nimi, buďme jim oporou, ale nepřipravme je o příležitost se něco nového naučit, nechme je zakoušet svou kompetenci.

Zpět na výpis