Nevlastní matka a puberťák

Vztahy s nevlastními dětmi bývají složitější, když se přiblíží puberta. Všechno se zdá najednou těžší a hůře hledáme společnou řeč. Tady je jeden váš příběh a naše rada.

Co vás trápí:

„ Prosím vás o radu ohledně chování k ménu nevlastnímu synovi. S manželem jsme se seznámili před třemi lety. Partnerka, se kterou dříve manžel bydlel odešla, našla si jiného muže. V jednání se svým synem je matka ambivalentní. Odešla se svým synem a dcerou s předchozího manželství a řešení situace, že odchází nechala na synovi, kterému bylo sedm let. Syna měla v plné péči, na víkend jednou za 14 dní jsme měli syna u sebe my. V osmi letech syna se nám narodila dcera. Cca měsíc po jejím narození se bývalá partnerka muže vyjádřila, že péči o syna nezvládá a "jestli ho nechceme". Šla jsem do toho a s mužem jsme se domluvili, že se i o syna postaráme. Začátky byli náročné, ale nějak jsme to zvládli. Po cca dvou letech se nám narodil syn. Nevlastní syn chodí teď k matce max. jednou za 14 dní a o prázdninách pouze na dva týdny a žádný víkend. Nemá na něj čas, dle jejích slov. Jednání syna doma je někdy pěkně zmatené. Mluví o tom, že nás má rád, jsme jeho rodina, své sourozence má rád, mazlí se s nimi a hraje se. Působí uvolněně a spokojeně. Na straně druhé mně začíná škodit. Ničí moje věci, odmlouvá mi, jde se mnou do konfliktu. Jsem z toho unavená. Přijala jsem ho jako svého, i když mu matku nikdy nenahradím. Dávám mu prostor. Zároveň se snažím aby měl hranice a učil se. Během lock-downu jsem s ním byla celý den doma. Distanční výuka moc vztahu nepomohla. Muž odchází do práce ráno a vrací se večer. Jsem unavená z jednání syna, z jeho ambivalence a nevím už co dělat. Nechci mu ublížit ani ho poškodit. Zároveň si myslím že nějaké hranice by měl mít. Nevím, jak mu říkat, co po něm chci. Nevím, zda si jeho jednání neberu už osobně a nebo to už osobní je. Děkuju za odpověď. S pozdravem Jitka „         

Naše rada:

Milá Jitko, moc vážíme si důvěry, že se na akademii rodičovství obracíte. 

Popisujete poměrně častou situaci, která se objevuje ve vztahu nevlastní matky a dítěte, které žije s vámi. Z toho, co píšete jsem si vypočítala, že chlapci bude přibližně 11 let. Projevy vymezování proti vám mohou souviset s počínající pubertou, to je období charakteristické pro vzdor, vymezování, vytváření napětí a konfliktů mezi členy domácnosti apod.

Zároveň syn dospívá a uvědomuje si mnohem více některé souvislosti. Může vnitřně řešit svůj vztah s mámou, možná tomu nerozumí a vy jste docela šikovným bleskosvodem. Nejspíš k vám cítí velkou důvěru a bezpečí, jinak by si tyto projevy chování nedovolil. Chci tím říct, že to nejspíš vůbec není o vás jako o Jitce, ale chlapec možná potřebuje ze sebe něco dostat a neví jak jinak. 

• Popisujte jeho chování, které už jde za vaši hranici a ptejte se, co by potřebovat od vás, aby nemusel dělat, co dělá.

• Oceňujte ho, když si hraje se sourozenci, když Vám s něčím pomáhá, když je v něčem samostatný.

A na závěr otázka pro Vás:

Kdy a v jakých situacích rozlišujete “moje děti a tvoje dítě”? Co Vás při odpovědi napadlo?

Ráda Vám nabídnu on-line poradenství přes aplikaci ZOOM (služba je placená), můžete si ujasnit a utříbit myšlenky ve vztahu ke všem dětem. 

Přeji hodně nadhledu a trpělivosti, srdečně Iva

Zpět na výpis