Malý, velký školák

Jsou chvíle, kdy se bojíme více my, rodiče, než naše děti. Přišel čas přiznat si, že naše malé miminko už není malé. Už se z něj stává školák.

Máme doma prvňáčka. 

“Je to tvůj velký den, Tondo!”

“Ale mami, já to přece zvládnu!”

Nástup do 1. třídy je velkým mezníkem v životě dítěte. TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE VĚŘIT DÍTĚTI, ŽE PRVNÍ TŘÍDU ZVLÁDNE A VĚŘIT SOBĚ, JAKO RODIČI, ŽE JSEM PŘIPRAVEN MU POMOCI ZVLÁDNOUT COKOLIV, CO PŘIJDE! :-) Ať jde o dítě velmi vyspělé, co umí číst a psát, plné nadšení z nástupu do školy nebo dítě plné obav a nejistoty, co ho tam v té škole čeká. Denně ho vnímat, všímat si, reflektovat, naslouchat, komunikovat, být v kontaktu se školáčkovou duší, stavět “bezpečný most” mezi školou a domovem.

• Bude bez blízkého rodiče a bude se o sebe starat samo (i když se mu ve škole nelíbí, má nepříjemné spolužáky, nelíbí se mu učitel).
• Do světa her mu přibude pocit povinnosti - domácí úkoly, dokončení úkolů ve třídě.
• Dítě se dostane do strukturovaného školního času, o kterém nebude moct rozhodovat - vydržet celý den ve škole, pozornost téměř 45min.
• Přibude řád, pořádek, více pravidel a vyžadování - do školy se chodí každý den.
• Mění se jeho tělesné proporce, obměňuje se chrup.
• Začíná se zvnitřňovat jeho reálný svět, je stále konkrétní tady a teď.
• Sdílet s někým cizím prostor (v lavici, ve třídě) a nemuset s ním mít blízký vztah
• Setká se s hodnocením a porovnáváním, může zažívat nepříjemné pocity prohry, toho, že není nejlepší.

Když se děti nechovají, tak jak my chceme: Nechtějí vstávat, snídat, jít spát, chystat si věci, zapomínají, pláčí ve škole, kousnou nebo uhodí spolužáka, nevyhledávají vrstevníky, jsou smutné, nemocné.Tím vším mohou komunikovat svoje potřeby, které nemají naplněné. Děti potřebují tyto potřeby dosytit a většinou i symptomy zmizí.

1. Potřeba důvěry a pocitu někam patřit - harmonické domácí prostředí, ví, že mu některý z rodičů pomůže s domácím úkolem. Povídají si o škole, kamarádech. Mají nějaký společný rituál (stolní hry, čtení před spaním, zpívání, usínání. Dítě potřebuje zažívat pocit - NEJSEM NA TO SÁM. SPOLEČNĚ TO S MÁMOU NEBO TÁTOU ZVLÁDNEME.
2. Potřeba bezpečí a orientace v novém prostředí -  vše je nové a neznámé, nejenom prostory, které dítě vnímá jinak než dospělý.Může mít strach, že se ztratí, zda najde třídu, jídelnu. Bude se mu chtít na toaletu, nesní všechno v jídelně, nebude mu chutnat. Potká se s neznámými lidmi, věcmi, neznámými přístroji, neznámé zvuky. To všechno může být pro citlivé děti velkou zátěží a vyvolávat strach. Strach je emoce, která se může projevovat naprosto rozličnými způsoby. velkým vztekem na mámu, že do školy musí a máma nezachrání od školy, různé nevhodné chování ke spolužákům, vyrušování a šaškování, psychosomatické projevy (bolení bříška, hlavy, častější nemoci, zvracení, špatné spaní  a usínání, noční děsy) MŮŽU SI ŘÍCT O POMOC PANÍ UČITELCE I RODIČŮM
3. Potřeba sebedůvěry - děti potřebují samy zažívat pocit úspěchu, že něco zvládnou - samy nachystat pouzdro, některé i aktovku, říct si, co na svačinu, nést si samo aktovku, jít ze šatny samo do třídy, sníst oběd, dostávat kapesné, jít spát později než mladší sourozenec. Dítě mohou zažívat pocit neúspěchu. Teprve se učí porovnávat své výsledky s jinými dětmi. Může nabývat pocit, že ho učitelka nemá ráda. Tady je důležitá komunikace rodiče s dítětem, potažmo všech tří. UMÍM PROŽÍT DŮSLEDKY TOHO, CO DĚLÁM.
4. Potřeba hrát si a objevovat - děti se chtějí učit novým věcem stále a při každé činnosti. Každá aktivita mu přináší obohacující zkušenost. Je jedno jaké jí dáme znaménko. Vždy se z ní dítě něco naučí. Děti touží po tom objevovat - učení se pokusem a omylem. Učí se protože chtějí ne, protože musí. Děti v první třídě si ještě stále chtějí hrát. U některých ještě přetrvává magický svět fantazie. Podporujte jejich zvídavost otázkami: Co ses dnes ve škole nového dozvědělo, Co se Tě bavilo dělat? V čem se Ti dařilo/nedařilo? Jak si to vysvětluješ? S čím si budeme hrát spolu? Jaký máš návrh?

 Jak mohou vstup dítěti rodiče usnadnit? Desatero pro úspěšný vstup do školy!

Nastavte prvňáčkovi režim včas. V posledním prázdninovém týdnu vytvořte podobný režim jako ve školním roce – vstávejte ve stejnou brzkou hodinu a choďte brzy spát.

Udělejte z nástupu do školy rituál. První den školy by měl být symbolický. Připravte příjemný slavnostní den bez rodičovského stresu. Nachystejte společně oblečení na ráno. Umožněte dětem jít už první školní den s aktovkou, kam může schovat i svoji oblíbenou hračku.

První den je pro prvňáčky na chvíli, zvažte dovolenou. Počítejte s tím, že děti budou první školní den ve škole jenom chvilku a většinou poté následují třídní schůzky, kde se dozvíte vše potřebné.  Hodí se mít s sebou nabitý mobil s foťákem, propisku, kartičku pojišťovny. 

 

Nechte děti řešit konflikty. Neřešte konflikty mezi spolužáky, nehledejte dítěti kamarády. Buďte pro dítě rádce a podpořte jej v tom, že si poradí samo. Podporujte dítě v samostatnosti.

 

Ukažte mu v prvních dnech, kde má třídu, družinu, šatnu a jídelnu. Povídejte si o tom s dítětem. Co nejdříve, ať vyrazí do třídy samostatně, případně se spolužákem. 

 

Nestrašte dítě školou. Neříkejte dopředu: „No, to jsem zvědavá, jak vydržíš sedět v lavici, paní učitelka tě srovná.“ Podporujte naopak pozitivní představu o škole a rozvíjejte představivost, jaké to tam asi bude.

 

Zapojte prvňáčka do příprav. Všechny pomůcky nakupujte společně s prvňáčkem, vytvořte pracovní místo na psaní domácích úkolů. Pomůcky do školy spolu podepište (jménem či značkou).

 

Přijměte emoce prvňáčka. Pokud se dítě školy bojí, pláče, nezlehčujte to slovy „nemáš se čeho bát, to zvládneš”. Nejvíce pomůže, když mu řeknete: “Asi se bojíš viď? Mám být tady teď ještě chvíli s tebou? Nebo by ti něco jiného pomohlo?”

 

 

Nepřenášejte své ambice na dítě. Pozor na nepřiměřený tlak na výkony dítěte. Nechte dítěti den volna, čas najít si kamarády v družině. Dva kroužky týdně opravdu stačí. Není kam spěchat.

 

Neproměňte se v učitele. Zůstaňte mámou a tátou. Nedělejte za děti úkoly, společně nachystejte věci do aktovky a neořezávejte pastelky. Sklon písma si vyřeší učitel, vy si povídejte s dítětem, jaké to je, chodit do školy.

 

 A co vy rodiče? Jaká změna je to pro vás? Z čeho máte obavy?

• z toho zda naše dítě uspěje a požadavky školy zvládne
• budeme muset každý den dítě vodit/vozit, je to závazek
• zda to budu stíhat s pracovními povinnostmi
• nemůžeme jet na dovolenou, kdy se nám zachce
• zda odhalíme školní šikanu
• jak to zvládnu, když bude dítě plakat, že nechce do školy
• nebude se dítě ve škole nudit - když již umí číst apod.,
• bude dítě stíhat když,
• když je mé dítě živější jak to zvládne usedět?
• jak budeme zvládat psát domácí úkoly

 

Přemýšlejte a mluvte o svých pocitech a myšlenkách, které se Vám v souvislosti se školou honí hlavou. Vaše sebejistota je základ nejen pro Vás, ale i pro Vaše dítě. A také jsme tady my, abychom Vám dodaly jistotu!

Zpět na výpis